česky  |  deutsch  |  english
   hledat

PÍSKY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ aneb fascinující svět obyčejného písku

Vážení návštěvníci,

na základě usnesení vlády ČR budou všechna muzea (tedy i naše) uzavřena od 12. 10. do 12. 12. 2020. Tímto oznamujeme, že v tomto období rušíme všechny akce. Zachováváme si pozitivní mysl, že stejně jako na jaře i nyní tuto situaci všichni ve zdraví zvládneme! I při tomto uzavření pilně pokračujeme v naší práci a těšíme se, až pro Vás budeme moci opět otevřít naše výstavní prostory.

Vaše ústecké muzeum

ZBRAŇ LOVCE TVÁŘÍ TISÍCŮ ÚSTEČANŮ Č. 4


Šaty do tanečních - Iva Králová


Do muzea jsem donesla fotky, které byly foceny u pana Eduarda Majera ve Vaníčkově ulici. Zobrazují moje děti, dceru a syna, když slavily každý rok narozeniny, a to do pěti let věku, a k tomu společnou fotku syna, dcery a mé maminky. Moje maminka dbala na to, abychom měli krásnou památku na to, jak děti vyrůstaly. Ateliér ve Vaníčkovce jsme volili, protože jsme se s panem Eduardem více znali, myslím, že jeho manželka chodila k mojí mamince jako ke kadeřnici.

více informací

Hrál navzdor bombardování

Dramatický příběh z konce druhé světové války se váže k nejnovějšímu daru do sbírek Muzea města Ústí nad Labem. V epicentru ničivého náletu na Ústí nad Labem přežilo v dubnu 1945 jako zázrakem bez jediného škrábnutí pianino značky H. Raehse a rodině jeho zachránce sloužilo po další tři generace. 
„Dědeček se jmenoval Antonín Skořepa. Přišel s rodinou do Ústí z Prahy Kbel hned po skončení války v rámci znovuosídlení pohraničí českými obyvateli. Pracoval tady jako tramvajový průvodčí a chodil i pomáhat s odklízením trosek bombardováním poničených domů. Byl poměrně muzikální, a tak si přitom všiml pianina, které stálo na nestrženém zbytku podlahy v druhém poschodí pobořeného činžáku,“ přiblížila původ nástroje jeho dárkyně Miloslava Kučerová. Nálezci se podařilo s pomocí kolegů z odklízecí party dostat instrument bez větší újmy ze staticky narušených trosek domu. Zvládli to bez techniky, jen pomocí svalů.

více informací

Zbraň lovce tváří tisíců Ústečanů č. 2

Nový exponát muzejních sbírek – ateliérový fotoaparát Globica legendárního ústeckého fotografa Eduarda Majera a jeho role v životě Vladislavy Štorcové (nar. 1959)

Jak jsem rostla s Vaníčkovkou
 
Narodila jsem se v roce 1959 v Ústí nad Labem. Žila jsem s matkou a babičkou v malém podkrovním bytě v ulici U Chemičky. Matka v ústecké chemičce pracovala v kuchyni a babička chodila topit do úřadu ve Vaníčkově ulici. Mým teritoriem byly ulice Brněnská, U České besedy, Vaníčkova, Revoluční Panská a Špitálské náměstí.  Ulice U Chemičky byla slepá, bydleli tam převážně Slováci, lidé, řekla bych, z chudších vrstev. Škola i školka byly blízko, tudíž jsme všichni žili ve své komunitě kolem chemičky. 

více informací

Radost z nové školy a žal nad smrtí manželky

Ve spolupráci s Archivem města Ústí nad Labem dáváme nahlédnout do obsahu pamětního pokladu, nalezeného ve zdi střekovské staré školy. Předkládáme zájemcům přepis a překlad vzkazu budoucím generacím od radního obce Střekov Josefa Baumanna.

více informací

Neštěmická lanovka je od neděle minulostí

Posledními snímky mohutných příhradových sloupů zdokumentovalo v neděli Muzeum města Ústí nad Labem definitivní zánik pozůstatků historické lanovky někdejšího podniku Tonaso v Neštěmicích. Po zastavení provozu v roce 1990 a následné demontáži zařízení přežívaly z šestikilometrové trasy nákladní lanové dráhy poslední dva sloupy, jejichž demolici komplikovalo křížení s vedením vysokého napětí.
Vznik lanovky souvisel s místní výrobou sody v národním podniku Tonaso čili Továrně na sodu. Tu zahájila už roku 1906 továrna pod původním názvem Solwaywerke, která byla společným podnikem belgického koncernu Solway a ústeckého Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu. Průmysl, zejména sklářský, spotřeboval obrovské množství sody. Při její výrobě také vznikalo velké množství odpadu. Nejdříve se skládkoval hned vedle továrny na břehu Labe, kde vyrostl za padesát let umělý kopec, který je zřetelný dodnes. V roce 1969 vyřešila problém s nedostatkem místa nová lanovka.

více informací

Poklad ze školní zdi připomněl sto let starý svár

Sto let zazděný čekal v měděné schránce vzkaz stavitelů staré střekovské školy otevřené roku 1908. Skrýš odhalili zedníci při její přestavbě na bytové domy v roce 2008. Ještě 12 let ale trvalo, než pamětní poklad doputoval do Muzea města Ústí nad Labem. 
„Narazili jsme na to ve vstupní chodbě v dutině ve zdi. Schránka byla zaletovaná cínem, tak jsme museli víko vypáčit. Uvnitř byly různé papíry a pár drobných mincí. Tenkrát jsme to nedocenili, až teď po letech mě napadlo, že by to mohlo zajímat muzeum,“ popsal okolnosti nálezu Karel Struhar z Ústí nad Labem, který na podzim letošního roku „poklad“ předal muzeu.

více informací

Zbraň lovce tváří tisíců Ústečanů č. 1

Na výzvu muzea zareagovala dcera legendárního ateliérového fotografa Eduarda Majera Hana Johanovská. Sestavila krátký životopis otce a z rodinného archivu poskytla několik vzácných snímků.

Eduard Majer

 Rodina Majerových pocházela z obce Lazsko u Příbrami a následně se přesunula do Prahy na Smíchov, kde se v druhé pražské generaci narodil i Eduard do rodiny čalouníka Václava Majera a Marie Minksové. Poté se přestěhovali do Roudnice nad Labem, kde Eduard vyrůstal a chodil do školy. I když si přál jít na gymnázium, dal ho jeho tatínek do učení k roudnickému fotografovi V. Vašíčkovi, u kterého se řemeslu vyučil. Možná u něj také získal svou druhou velkou životní zálibu – malířskou tvorbu, protože pan Vašíček byl velkým sběratelem obrazů. Mimo to se věnoval sportu – zejména stolnímu tenisu a veslování.  Během druhé světové války byl totálně nasazený v Mnichově. Bohužel, z této doby podklady nemáme. Po válce se usadil v Ústí nad Labem, kde začal pracovat jako portrétní fotograf v ateliéru pana Komárka ve Vaníčkově ulici. Po panu Komárkovi pak ateliér převzal.

více informací

Zbraň lovce tváří tisíců Ústečanů

Historický salónní fotoaparát Globica je nejnovějším přírůstkem sbírek Muzea města Ústí nad Labem. Jeho objektiv zvěčnil velkou část obyvatel města u příležitosti svateb, narozenin a jiných slavnostních událostí. Ovládal ho v ateliéru ve Vaníčkově ulici přívětivý fotograf Eduard Majer, který by se právě letos dožil 100 let.

„Éda byl v Ústí legendou. Fotil mě, když jsem šel na vojnu, i moji svatbu. Později mě jako mladšího kolegu učil kolorovat černobílé fotografie. Když jsem po jeho smrti získal tento foťák, zkusil jsem si také udělat pár snímků, ale spíš jsem ho používal jako stylovou rekvizitu ve svém ateliéru,“ podotkl známý ústecký fotograf Petr Berounský, který aparát po více než dvaceti letech přepustil muzeu.

více informací

Muzeum sleduje osud Zeměkoule…

Muzejníci byli při tom, když se v sobotu po 114 letech snášel k zemi Globus ze střechy ústeckého paláce Vídeňského bankovního spolku. Fotograficky tento akt zdokumentovali pro budoucí generace. Na místě od dělníků zjistili, že 2,5 tuny vážící monument ze dřeva a oceli pokrytý umělecky tepaným měděným plechem v žádném případě nemíří do šrotu. Následně kontaktovali i vlastníka objektu a dohodli se, že byť jde o jeho soukromý majetek, zapojí muzeum do řešení dalšího osudu unikátního domovního znamení, který zatím není jednoznačný.

více informací

Pajcrem páčí ze sutin duši zaniklé čtvrti

Demolice městské čtvrti „Nové město – Neustadt“ u západního nádraží už pohltila většinu historické zástavby. Přesto zásluhou ústeckých muzejníků přežije alespoň zlomek génia loci tohoto místa. V ten samý den, kdy se bagry zakously do secesního činžáku v ulici U České besedy, vyrostlo z jeho fragmentů žulové schodiště u rekonstruované hřbitovní kaple v Krásném Březně. 
„Majitel čtyřpatrového činžáku provozoval ve dvoře malou továrnu, a aby těžké vozy, které tam zajížděly, nepoškozovaly stěny domu, měl speciálně upravený průjezd. Dráhu koňskému spřežení vymezovaly masivní precizně vytvarované obrubníky ze žuly. Pomocí pajcrů jsme je vypáčili a ručně naložili. Dalo to zabrat, ten největší měl okolo 400 kilogramů,“ poznamenal historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek.

více informací

Zemřel tvůrce magických střech

Zásadně ovlivnil tvář Ústí nad Labem. Autor unikátních konstrukcí a progresivní architektury plavecké haly, zimního stadionu či zastřešení letního kina, architekt Josef Slíva zemřel ve věku 84 let. Poslední rozloučení se uskuteční 17. října ve Vinoři u Prahy.  
„Jednou pro něj přijela policie, že se konstrukce hroutí, že to musí okamžitě řešit. Utrhala se táhla a střecha se nahnula na stranu. Nakonec se ukázalo, že nešlo o chybu ve výpočtu, ale o nedodržení postupu ze strany stavby,“ tlumočil ústecký architekt Matěj Páral dramatickou vzpomínku ctěného kolegy na realizaci zastřešení letního kina. Šlo o novátorskou konstrukci, která v době svého vzniku roku 1971 neměla na světě srovnání.

více informací

Nečekaný přírůstek do výstavy fotografa Rudolfa Jenatschkeho

Milé překvapení zprostředkovali kolegové z rumburského muzea tvůrcům výstavy o ústeckém fotografovi Rudolfu Jenatschkem. Ve sbírkách totiž identifikovali tři fotoalba s jeho pracemi z let 1913 až 1916. Celkem 56 fotografií zachycuje zejména osobnosti a reálie Krásnolipska, ale obsahuje i několik dosud neznámých snímků z Ústecka a jeden půvabný autoportrét význačného autora.

více informací

Do muzea dojel neživý herec z filmu Dva lidi v zoo

Neživý herec z populárního filmu Dva lidi v zoo a dlouholetý dříč v denním provozu ústecké zoologické zahrady se dnes stal součástí sbírek Muzea města Ústí nad Labem. Stařičký nákladní vůz Multicar sem zamířil po svém vyřazení z provozu po 33 letech služby. Rok výroby 1987, místo Německá demokratická republika - to uvádí technický průkaz, na jehož obálce se ještě skví znak Československé socialistické republiky. Ze zápisů je zřejmé, že prvním majitelem auta byla ústecká zoo.

více informací

SARANČE UHERSKÁ

Zařazení v systému:
Řád: Orthoptera - rovnokřídlí (Latreille, 1793)
Čeleď: Acrididae - sarančovití (Mac Leay, 1821)
Tribus: Acridini (Mac Leay, 1821)
Rod: Acrida - saranče (Linnaeus, 1758)
Druh: Acrida ungarica (Herbst, 1786)
Poddruh: Acrida ungarica ungarica (Herbst, 1786)

Ochrana:
Druh je na Slovensku zařazen v Červeném seznamu jako zranitelný. Dále je chráněn jako Druh národního významu a dle Vyhl. MŽP SR č. 24/2003 Sb., kterou se provádí zákon č. 543/2002 Sb., o ochrane prírody a krajiny je jeho společenská hodnota vyčíslena na 460,-Euro za jedince.

více informací

Cyklus historických přednášek CESTY DO MINULOSTI – ročník 2020

J. A. KOMENSKÝ - NADČASOVÝ ZDROJ INSPIRACE – I. díl

Datum konání: středa 16. září v 17.00, přednášková místnost č. 141
Vstupné: 20 Kč.
Přednášející: PhDr. Markéta Klosová, PH.D., Filosofický ústav AV ČR
Téma: Divadelní svět J. A. Komenského 

Autorka stejnojmenné knihy, komenioložka a odbornice na historii barokního divadla představí Komenského inspirativní aktivity, související s využitím divadla. Přiblíží jeho dramatickou tvorbu v souvislosti s dobovou středoevropskou (zvláště školskou) inscenační praxí a bude se věnovat zejména jeho „dokumentární“ historické hře „Diogenes“.

více informací

Dokumentujeme zánik Nového města

Těsně před demolicí učinili tento týden pracovníci muzea prohlídku historických objektů v tzv. Novém městě u západního nádraží. Zachraňovali jak historické, tak přírodní hodnoty. 
Dnes vybydlené a zdevastované domy pocházejí většinou z druhé poloviny 19. století. Muzejníci s vědomím majitele a demoliční firmy odnesli několik artefaktů, které budou ve sbírkách zaniklou čtvrť připomínat. Jsou to například smaltované cedule ulic U Chemičky, Revoluční a U České Besedy, dále vzorky štukových ozdob z fasád. Drobný prvek bude zastupovat i někdejší centrum českého menšinového života v Ústí nad Labem Českou besedu, která tu fungovala od počátku 20. století jako spolkový dům a po druhé světové válce coby vyhlášená hospoda. Historici demontovali ozdobnou část secesního dřevěného rámu z dveří vedoucích do hlavního sálu. „Je to autentický svědek řady českých národních slavností, ale i opakovaných útoků německých nacionalistů,“ poznamenal vedoucí historického oddělení Martin Krsek.

více informací

NÁVRAT K CYKLU HISTORICKÝCH PŘEDNÁŠEK „J. A. KOMENSKÝ - NADČASOVÝ ZDROJ INSPIRACE“

Letošní přednáškový cyklus, který kvůli koronaviru nemohl být zahájen v březnu, se od září opět vrátí do programu muzejních akcí.

Z myšlenkového dědictví světa osobnosti, od jejíhož úmrtí letos uplynulo 350 let, se ve zbývajícím čase soustředíme na námět „Schola ludus/Škola hrou“ a budeme se se zabývat problematikou školního divadla jako výchovného prostředku, který se v 16.-18. století uplatňoval v prostředí katolických i protestantských škol. Představíme si tento fenomén nejen z hlediska pedagogů/dramatiků a praxe barokního divadla, ale dovíme se i něco o životě studentů, kterým tyto hry byly určeny a kteří za vzděláním začasté cestovali i do zahraničí.

více informací

PROŽELEZNĚNÍ PÍSKOVCOVÝCH SKAL

Exponát měsíce srpna úzce souvisí s výstavou o pískách a pískovcích. Proželeznění je v krajině Českosaského Švýcarska nepřehlédnutelným prvkem. Díky své tvarové pestrosti připomínalo našim předkům nejen kamenné růže a zkamenělé kmeny stromů, ale třeba také létající stroje neznámých vesmírných civilizací.

více informací

Do muzea lanovkou

Od začátku července má Muzeum města Ústí nad Labem ve správě zrcadlové a přírodní bludiště na Větruši. Tak trochu jako v Praze na Petříně se můžete cítit v zrcadlovém bludišti, kde Vám celkem 26 zrcadel nabídne neotřelé pohledy na vlastní tělo – chvilku se budete cítit jako trpaslík, chvilku jako silák, zkusíte, jak by se Vám líbilo mít více hlav či nohou.

Nevelký prostor za zrcadlovým bludištěm muzeum využívá pro drobné výstavy či jako upoutávku na výstavy v hlavní budově. V současné době je zde prezentována výstava Rudolf Jenatschke v barvě.

Základní vstupné je 20 Kč, zlevněné 10 Kč.

více informací

Poslední vzpomínka z karantény

Dramatický příběh srážky s tankem z roku 1977 dnes uzavírá po čtyřech měsících internetový seriál „Paměti z karantény“, který v dubnu v souvislosti s pandemií koronaviru spustilo Muzeum města Ústí nad Labem. Zaznamenal rekordní čtenost v historii muzejního facebooku, průměrně 10 tisíc čtenářů na každý díl. V 15 pokračováních se senioři s veřejností podělili o své vzpomínky na rozmanitá témata od válečných osudů, přes odsun a osídlování pohraničí, pašování, zahradničení nebo život v undergroundu. Vedle textů v češtině a němčině dorazila dokonce i jedna komiksová verze.

více informací

PATNÁCTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Nedobrovolné střetnutí s tankem v době míru

Ing. Erika Lischke-Bahníková (nar. 1940)

Rok 1977 probíhal až do října v naší rodině, v práci, ve škole i v jeslích poměrně normálně: manžel ing. Karel Bahník pracoval na Krajském národním výboru (KNV) v plánovacím oddělení jako odborník na investice. Postoupit výše mu nebylo umožněno, protože měl tchyni občanku Německé spolkové republiky (NSR) čili ze Západního Německa. Ta se k nám sice v roce 1976 jako 70letá babička z Německa natrvalo přestěhovala, ale byl jí umožněn pouze trvalý pobyt. Já, ing. Erika Lischková-Bahníková, jsem pracovala jako hlavní ekonom v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) čili v Památkách. Naše mladší dcera Pavla právě začala chodit do školky na Klíši a starší dcera Karla chodila do 4. třídy a kvůli nemoci (angíně) nemohla odjet se svou třídou do školy v přírodě v Jizerských horách.

více informací

ČTRNÁCTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Házená mužů v Ústí nad Labem

Ervín Dostálek (nar. 1944)

Ústecká mužská házená tu byla již před druhou světovou válkou, ale to ji hráli především místní Němci, a to svoji házenou o 11 hráčích na fotbalových hřištích, tzv. Grossfeld. Na ně navázal po roce 1945 ústecký celek Tatran Vaňov, který hrál svoje zápasy v „jedenáctkách“ na fotbalovém place v ústeckém Vaňově u řeky Labe. 
Kdo se v tématu házená plně neorientuje – krátké vysvětlení: Házené existovaly 3 „druhy“. Ta, s níž začali v Německu – ony „jedenáctky“, pak dnešní národní, dřív česká, která se hrála a hraje u nás na vysoké branky, no a pak handball – dnešní házená, která započala ve Skandinávii a v Dánsku a nakonec převážila, a sem ji přivezl v r. 1947 prof. Radotínský po zájezdu do Francie.

více informací

Rorýsí dorostenci

Tři rorýsí dorostenci se po týdnu domácí péče mají stále k světu. V těle již dorostli do plné velikosti, jejich letky však stále ještě dorůstají. Doma jsme zjistili, že rorýsi se musí opravdu ohánět, aby svá mláďata dosyta nakrmili. Snažili jsme se jim zajistit pestrou stravu, dostávali stínky, sarančata, kobylky, mouchy, pestřenky, komáry, menší noční můry a spoustu dalších dobrot, které se nám dařilo nasmýkat. Nyní si ale pochutnávají především na larvách včel, které jsou výživné, podle apetitu rorýsů i velmi chutné. Doufám, že nevychováme rorýsi sumo-mláďata, která pak jejich křídla neunesou... Snad již brzy poletí…

více informací

TŘINÁCTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Zahrada za městem


Vlastimi Vedral (nar. krátce po válce)

Podle starých fotografií i mé paměti byla naše zahrada v Brné obehnána původně plotem z dřevěných tyček uchycených na dřevěná břevna a s betonovými sloupky. Sloupky ovšem byly nevalné kvality a brzo se začaly rozpadat. Bylo tu zřejmě svažité pole, jako všude v okolí. Na leteckém snímkování z roku 1935 ještě zahrada není.
Tvůrce zahrady vytvořil na pozemku za pomoci betonových desek terasy a vysadil ovocné stromy asi v průběhu války. Strýc H…. zakoupil od státu zahradu asi v roce 1947 spolu se svým švagrem. Ten se z Ústí později odstěhoval, a tak od něho pan H…. jeho podíl odkoupil.

více informací

Historické plakáty ústecké likérky

Muzeum města Ústí nad Labem získalo v poslední době darem dva vzácné plakáty slavné ústecké likérky Bratří Eckelmannů z Krásného Března. První s motivem Stará Žitná, později známé jako Stará myslivecké lidově „Myslivec“, věnoval muzeu Ústečan František John. Papírový plakát je nalepený na sololitu a přetřený lakem. Vedle ikonické postavy myslivce s jeho nápojem nese ochrannou známku likérky žaludového svrška se štítem s monogramem Gb. E. (Gebrüder Ecklelmann) a medaile z výstav v Ústí (1893), Varnsdorfu (1896), Liberci (1895) a Praze (1891). Vyroben byl kolem roku 1900.

více informací

DVANÁCTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Žily jsme v Předlicích


sestry Zdena Wolfová (nar. 1922) a Věra Vinterová (nar. 1926) rozené Kučerovy 

(vyprávění zaznamenal vnuk Zdeny Wolfové Jan Němec, zveřejněna vybraná stať)
„Náš taťka František Xaver (česky Věrek, takto jej titulovala maminka) spatřil světlo světa 6. března 1890 v Kněževsi u Rakovníka. Narodil se v rodině hostinského Antonína Kučery, proslulého svou prchlivostí, úzkostlivou čistotností a odporem vůči všemu německému. Ve vesnicích okolo Kněževsi (např. v Kolešovicích) převládalo německy mluvící obyvatelstvo, silným germanizačním faktorem tehdy byli – ironií osudu – zejména židovští obchodníci. I přes silné antisemitské cítění hostinského Kučery se taťka učil němčině u kolešovického rabína, ovšem s pramalým výsledkem. Německy se taťka nenaučil nikdy, ani když později žil a úřadoval v převážně německém Ústí nad Labem. Od otce však bohužel převzal mnoho předsudků vůči Židům, kteří by, dle starého rodinného rčení, „za krejcar své matce nos ukousli“.

více informací

Muzejníci zastoupí rodiče malých rorýsů

Byl to jeden z mnoha dopoledních telefonátů. Volal pan pokrývač, že po sundání krytiny z jedné z Klíšských vil, vyskočila z podstřeší tři černá mláďata, která skončila v nedalekém záhonku. Pokrývači by je rádi zachránili, avšak potřebovali poradit, jak by měli dále postupovat. Doporučil jsem, mláďata v prvé řadě bezpečně uložit do krabice. Za dvě hodiny se mi podařilo dorazit na místo a naskytl se mi pohled na tři rorýsí mláďata ve výborné kondici. Do hnízda je však nebylo možné vrátit, neboť střecha již byla rozebraná a práce budou pokračovat několik dnů. Bylo by sice možné je umístit do jiného hnízda, ale nikdo z kolegů nebyl schopen nám doporučit žádné dobře dostupné.

více informací

MUZEJNÍ ZENOVÁ ZAHRADA

Přijďte si odpočinout a zklidnit mysl do muzea…  Výstava „Písky známé i neznámé“ pronikla i do přilehlých venkovních prostor muzea a muzejní kavárny. Od 1. července najdete v atriu meditační zenovou zahradu - stylizovanou krajinu tvořenou kameny, štěrkem a upraveným hrabaným pískem. Miniaturní zenové zahrádky jsou pak návštěvníkům k dispozici (pro vlastní meditační tvorbu) na stolech v muzejní kavárně.

více informací

Bekyně velkohlavá - Lymantria dispar (Linnaeus, 1758) – současný výskyt v Ústeckém kraji

Čeleď bekyňovití (Erebidae) má v České republice celkem 16 druhů, z nichž nejvíce v negativním smyslu prosluly dva druhy – bekyně mniška a bekyně velkohlavá. V současné době je stav bekyně mnišky (Lymantria monarcha), napadající převážně jehličnaté stromy, ve stavu latence a nemusíme se tedy tohoto druhu bezprostředně obávat. Hrozba kalamity však přetrvává u její nejbližší příbuzné bekyně velkohlavé Lymantria dispar (Linnaeus, 1758). Motýl má podobný vývoj, samci na rozdíl od samců bekyně mnišky nepoletují v podvečer a v noci, ale v hlavní době jejich aktivity v odpoledních hodinách, kdy létají prudkým, klikatým letem přičemž vyhledávají málo pohyblivé samice sedící nízko na kmenech listnatých stromů, zejména dubů.

více informací

JEDENÁCTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Stručný životopis „ústecké máničky“

Jiří Blackfoot Šerý (nar. 1954)

(zveřejněna vybraná pasáž, kráceno, anonymizována jména, zachovány pro autentičnost vulgární výrazy)
V současné době se jmenuji Jiří Blackfoot Šerý, ale při samotném narození tomu bylo úplně jinak, to jsem byl jenom takovej malej Jirka. Teď je ze mě takovej velkej HAJZL. Ihned po narození byl můj plod dlouhý 53 cm a vážil pouhých 3,5 kg. Vzápětí nato jsem také začal ihned žít, což se mnohým a nezřídka i mě stalo osudným. Během 35letého komunistického útlaku se moje rozměry a váha markantně změnily. Někdo by mohl dnes při mých 195 cm výšky a 114 kg živé váhy namítnout, že tento útlak nebyl tedy až zas tak veliký, ale v mém případě se jednalo spíše o psychickou újmu.

více informací

Záhadný přístroj k rozluštění

Muzeum dostalo nedávno od Ústečana Josefa Kadeřábka tento přístroj, u něhož si není jisto s původním účelem a tímto žádá veřejnost o radu. Jde o předmět meziválečné doby, který dárce nalezl ve sklepení jednoho domu v centru Ústí. Zřejmě byl i v regionu vyrobený. O tom svědčí tlakoměry označené zkratkou „S B“, tedy Schäffer a Budenberg, což byla firma z předlické průmyslové zóny známá po druhé světové válce jako Severočeská armaturka.

více informací

DESÁTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Mezi Čechy a Bavorskem

Ingrid Florczak-Schuster (nar.1941)

(originál v češtině s německými výrazy, kráceno)
Jelikož nechytnu zde ve Wunsiedelu (cca 30 km od Chebu na bavorské straně) mou milovanou stanici Českého rozhlasu v Ústí nad Labem, odkud pravidelně a moc ráda poslouchám pořad „Písničky na přání“ s báječným redaktorem Mírou Tartárkem a jeho krásným hlasem, tak poslouchám rozhlas Karlovy Vary. V pátek bývá večer krátký pořad v německém jazyce, a tak jsem slyšela reportéra a reportérku, jak říkají v němčině, že mohou i odsunutí sudetští Němci napsat v nynější době, kdy je karanténa kvůli koronaviru, své vzpomínky a poslat je do muzea v Ústí nad Labem. Což tímto činím.

více informací

Poštolky v atriu

Již několik let hnízdí v budce na římse v atriu Muzea města Ústí nad Labem pár poštolek. K velké radosti muzejníků se jim zde opakovaně daří plodit další potomky. I v letošním roce zatím zdárně vyvádí šest mláďat. Ta sice ještě neumí létat, ale budka už jim byla příliš těsná, a proto pobíhají po okolních římsách a hlasitě se dožadují potravy. Typické jsou i nevydařené první lety. Běžně se tak stává, že mládě skončí na zemi pod hnízdem, kam při prvním letu doplachtí. V muzejním atriu naštěstí poštolkám nic nehrozí, rodiče je dále krmí i na zemi a po pár dnech již zase zvládnou vyletět zpět do budky, kde ještě několik dalších týdnů budou trávit většinu nocí.

více informací

DEVÁTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Sladké dětství

Marcela Matějková (nar. 1949)

Do Ústí nad Labem naše šestičlenná rodina přesídlila z Chrudimi v listopadu 1960. Stěhovací vůz, vymalování i úklid našeho nového bydliště zajistil bezplatně cukrovar, kam táta nastoupil do funkce výrobního náměstka. Tak to bylo tenkrát zvykem. Čtyřpokojový byt, kam jsme v pochmurném listopadovém dni dorazili i se vším zařízením, zabíral celé zvýšené přízemí činžovní vily v Čajkovského ulici. 
Tato ulice, souběžná s ulicí Pražskou, musela být před válkou moc pěkná. Po jedné její straně vede železniční trať směrem na Prahu, druhá strana je lemována rozlehlými zahradami s velkými vilami v německém měšťanském stylu. Jedna z nich patřila původně prý rodině průmyslníka Schichta. Pokud by dnes už někomu jeho jméno nic neříkalo, stačí připomenout mýdlo s jelenem. Továrně, která v Ústí na Střekově tohle oblíbené mýdlo vyráběla, se neřeklo jinak než Schichtovka, a to ani za komunistů, kteří ji přejmenovali na Severočeské tukové závody.

více informací

Dar 325 fotografií k dějinám ústecké opery

V únoru 2020 daroval Ústečan Karel Groš Muzeu města Ústí nad Labem soubor 325 fotografií z pozůstalosti své matky – významné operní pěvkyně Ludmily Škorpilové-Grošové (19. 3. 1936 Praha – 1. 3. 2016 Ústí nad Labem), dlouholeté sólistky ústecké opery, kterou dobře znalo i obecenstvo jiných českých i německých operních scén a koncertních pódií. Značná část fotografií dokládá neobyčejně široké spektrum rolí, které za svou dlouhou pěveckou kariéru (1959 – 1998) ztvárnila. Ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek k daru uvedl: „ Je to jedinečný materiál, který dokumentuje dějiny ústecké opery. Ústecké muzeum děkuje dárci za to, že dal výše uvedené rodinné památky odborné i laické veřejnosti tímto způsobem k dispozici."

více informací

OSMÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Cesta do pohraničí

Manda Václav (nar. 1933)

Narodil jsem se jako čtvrté dítě malorolníka. Mé sestry se jmenovaly Jiřina, Zděňka a Marie. Vlastnili jsme obytný dům 2+1 v Chotilsku, č. p. 9, okres Příbram. Dále stodůlku, kůlny, chlév, ve kterém jsme měli 3 krávy, prase, slepice, husy a 1,4 hektaru orné půdy a další pozemky pronajaté od sedláka. Po vydání Benešových dekretů o vystěhování Němců z pohraničí jsme se přestěhovali do severních Čech, Touchořiny, č. p. 26, okres Litoměřice. Byla to nejlepší usedlost ve vsi. Velký dvůr, stáj pro 3 koně, chlév pro 6 krav, chlívky pro prasata, stodola a kůlna, a to vše bylo zděné. Na tomto všem se podepsala bohužel válka, hospodářství bez hospodáře jen přežívalo. Mechanizace na nízké úrovni, nedalo se to přirovnat k hospodářstvím ve vnitrozemí, kde mechanizace rostla. Jinak 10 hektarů pozemků v dobrém stavu. Alej asi 100 ovocných stromů celkem v pořádku. Některé stromy byly zasazeny na počátku války a nestačili je naroubovat, takže za těch 6 let přerostly. Na hospodářství zůstal jen jeden kulhavý kůň. Dobré koně sebrali Rusové, aby se vůbec dostali po válce domů. Úroda z polí se musela sklidit za pomoci Němců, kteří zde ještě zůstali. Odcházeli po etapách. Jinak soužití s Němci bylo ucházející. I když se stalo, že někde vybouchla kamna.

více informací

Hádanka č. 12

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Dnešní otázka v rámci kvízu k výstavě "Písky známé i neznámé"

více informací

SEDMÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ - Mikroekonomické obchodní styky mezi NDR a ČSSR

Jan Benda (nar. 1950)

V lednu 2020 byla v Ústí otevřena výstava o československo-německých obchodních stycích v letech 1918–1992. Zaujala spoustou faktografického materiálu o spolupráci i rivalitě obou národů v průběhu let a za existence různých státních útvarů. Pochopitelně proto byla orientována makroekonomicky. Napadlo mne, že mi zde něco chybí – něco mikroekonomického, co jsem zažíval v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.  Konkrétně o česko-německých obchodních stycích dvou rodin, jedné z Drážďan, druhé z Ústí, v době, kdy panovaly přísné hraniční kontroly a více se toho přes hranice vozit nesmělo, než smělo. Jen tak namátkově: my jsme například měli zakázáno dovážet dětské oblečení, záclony, ložní prádlo, obuv, autodíly, občané NDR si museli nechat zajít chuť třeba na sportovní náčiní. Řešilo se to všelijak: člověk vyjel ve starých botách, koupil nové, trochu je zašpinil a staré hodil do koše.  Nebo do celního prohlášení nenapsal „boty“, protože tomu již němečtí celníci rozuměli, ale třeba „vycházkové polobotky“. Podobně děti se v NDR oblékly do nového ošacení a v něm jely domů. Výfuk k Wartburgu se vyměnil na lesním parkovišti...  Občas ty příhody byly docela dobrodružné, humorné i absurdní. A tak mne popadl psací amok, chuť zachytit staré vzpomínky na „obchodování“, nebo chcete-li na pašování.

více informací

Prvními hosty hospody byli muzejníci, dorazili služebně

Znovuotevření hospůdky Královka v Ústí nad Labem se odehrálo v pondělí 25.5.2020 v 15.00 netradičně za asistence ústeckých historiků. Hostinský Lubomír Pucherna totiž daroval Muzeu města Ústí nad Labem z výzdoby hospody dvě vzácné reklamní cedule a těsně před tím, než vpustil první hosty, je muzejníci vyměnili za kopie. Pak tuto významnou akvizici, po více než dvouměsíčním uzavření českých restaurací kvůli hrozbě koronaviru, zapili společně točeným pivem.

více informací

ŠESTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“- Můj život je spojen s Ústím nad Labem

Petr Hlávka (nar. 1948) 

(kráceno, upraven závěr, redukce počtu fotografií)
Rodiče přišli do Ústí po válce z jižních Čech. Otec již v roce 1945, poté co se vrátil z totálního nasazení v Salzburgu. Nalezl podnájem na Skřivánku v ulici Emy Destinové č.1 (tehdy ještě Kellermannstrasse) a zde jsme pak s rodiči, starším bratrem a babičkou (otcovou matkou) prožili 30 let. Vila „Anna Marie“ prý patřila místní trafikantce, která si ji pořídila za 1. republiky z výhry v loterii. To nám tvrdila starousedlice, jak se říkalo původním usedlíkům, paní Gutmanová. Když jsme k ní přinesli prádlo k vymandlování, dodnes cítím tu vlhkost a mýdlovou vůni pařícího se prádla pod tlakem vrzajících válců starodávného stroje, zabírajícího celou velkou místnost. Také nám, dětem, tvrdila, že nad námi na Červeném vrchu je rudá půda od prolité krve – prý jako pozůstatek poprav.

více informací

KNIHA „GEOLOGIE ČESKOSASKÉHO ŠVÝCARSKA“

Ve čtvrtek 21.5.2020 se v Muzeu města Ústí nad Labem konala prezentace čerstvě vydané knihy "Geologie Českosaského Švýcarska“. Na prezentaci byla přítomná hlavní editorka a spoluautorka knihy RNDr. Zuzana Vařilová, Ph.D., dále pak statutární zástupci tří spoluvydavatelů knihy - ředitel Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda, ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek a hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. Slavnostní akt komentoval ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek: „„Českosaské Švýcarsko je zcela mimořádná krajina, která si samozřejmě zaslouží zcela mimořádnou knihu. Jsem rád, že se nám třem podařilo společným úsilím takovou knihu vydat.“

více informací

PÁTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ Před mnoha lety

Zdeněk Urban (nar. 1935)

Na začátku chci vysvětlit, proč píši a kreslím o svém dětství v Jičíně, když už víc než 60 let bydlím v Ústí n. L.
Rodina, do které jsem se narodil, pochází ze severu Čech. Urbanovi a prarodiče Bukovští bydleli v Terezíně. Můj otec byl prvorepublikový důstojník, který sloužil v Děčíně a pak v Litoměřicích, kde jsem se narodil i já. V roce 1937 byl převelen do Jičína, kam jsme se přestěhovali. Bydleli jsme na kraji města, dál už byla jen pole. Kolem domků tekla Cidlina a rozkládal se za ní rybník Kníže. Do dneška si pamatuji, že ulice se jmenovala Hviezdoslavova a číslo domu bylo 170. V celé ulici bylo všeho všudy osm rodinných domků a nás kluků v nich bylo pět.

více informací

Poklady nejen z půdy – „Forbes“

Ústečané mohou od nynějška vystavit poklady ze svých domácností v Muzeu města Ústí nad Labem.  Nový cyklus minivýstav v režii návštěvníků „Poklady nejen z půdy“ zahájil údržbář muzea Luděk Nedvěd s prastarým hracím automatem zn. Forbes.  

„Můj prastrýc měl v jižních Čechách před válkou řeznictvím s hospodou a tenhle kuriózní pozůstatek jeho živnosti jsem tam objevil na půdě už jako jedenáctiletý kluk. Později jsem si legendární Forbes odvezl domů na sever Čech,“ popsal příběh exponátu jeho majitel. Přístroj opravil. Původně byl stavěný na prvorepublikové dvacetníky, pasují do něj ale i současné koruny. Házení drobných je prý oblíbená kratochvíle většiny návštěv u Nedvědů.

více informací

ČTVRTÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ Předlice místo mého mládí

Jaroslava Krejčová – Tomková (nar. 1946)

Člověk časem podlehne vzpomínkám a chce se znovu zastavit a uvidět místa svého mládí. Tak jsem se po delším čase na ně jela podívat. Dlouhé zdržení to nebylo. Křik, nadávky a sprostá gesta těch nových obyvatel mne brzy přesvědčily, že to nebyl dobrý nápad. Po čase jsem to s bývalou spolužačkou zkusila projet alespoň autem, první kámen na autě nás okamžitě odradil. Přesto jsme toho viděly dost, vypálené domy, vysoké stromy rostoucí ze střech a oken, zbořeniště a všude neskutečná špína, haldy odpadu čehokoliv. To jsou dnešní Předlice. 
Nezapracoval tam jen zub času, ale hlavně lidé.

více informací

Online výstava Osvobození 1945

K 75.výročí konce 2. světové války v Evropě připravilo Muzeum města Ústí nad Labem za výrazné podpory Ústeckého kraje ojedinělou  výstavní prezentaci. Projekt si klade za cíl seznámit veřejnost s dramatickými událostmi jara roku 1945 na území dnešního Ústeckého kraje. Prezentace je připravena ve spolupráci s místními archivy, muzei, památníky a soukromými osobami. 
Autoři zde shrnují především události období měsíců dubna a května roku 1945, které na našem území byly vůbec nejdramatičtější. Letecká válka, pochody smrti, poslední dny nacistického režimu, pražská operace sovětské armády a dalších spojeneckých vojsk na našem území v květnu 1945 i jednotlivé příběhy osvobození různých regionů dnešního Ústeckého kraje jsou náměty jednotlivých kapitol.

více informací

Hádanka č. 11

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Dnešní otázka v rámci kvízu k výstavě "Písky známé i neznámé"

více informací

TŘETÍ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ Kuchařka a tank

Vyprávění Jiřiny Plecité (nar.1927) zaznamenala její dcera Daniela Doubková

Nic takovýho, jako je teď ta koróna, od války nepamatuju. Vždycky se někde něco mlelo, to jo, ale aby to takhle zamořilo celej svět... Moje maminka vyprávěla, jak po první válce byla ta španělská chřipka. To já ještě nebyla na světě, ale slyšela jsem, jak si báby o tom mezi sebou povídaly. Kdo byl nemocnej, kdo umřel... Lidi to ještě pamatovali. Moje máma zažila obě války, mezitím tahle chřipka, pak komunisti...
Copak bída, tu jsme zažili, ale hlavně, aby se lidi neprali. Mladý teď nejsou zvyklý si něco odepřít. My za války neměli nic. Všecko se shánělo. Ale hlad jsem neměla, to nemůžu říct. Učila jsem se kuchařkou u tety v Hradci, když mě nevzali na tu školu. Ale válka trvala šest let, to je dlouhá doba. Nějaký jídlo vždycky u tety v hospodě bylo. Brambory s omáčkou, chleba s marmeládou, to si moh´ každej vzít. Marmeláda byla sice z řípy nebo kdoví z čeho, hlad jsme ale neměli.

více informací

Štědrý „koronavir“ nadělil muzeu dárky

Díky karanténě získalo Muzeum města Ústí nad Labem už tři významné dary do sbírek. Dvě půvabné předválečné reklamy na místní likér „Klášterní tajemství“ a olejomalbu od známého ústeckého malíře a reklamního výtvarníka firmy Schicht Alfreda Kunfta. 
 
„Chtěli jsme potěšit naše návštěvníky v době nuceného uzavření muzea internetovou prezentací zajímavých exponátů v podobě 3D modelů, mezi kterými byla i reklamní plastika místní likérky z třicátých let. No a jedna návštěvnice na oplátku potěšila nás, když nám přes facebook nabídla tu samou, jen v německé jazykové mutaci, a k tomu přidala ještě další krásný kousek,“ komentoval přírůstek vedoucí historického oddělení Martin Krsek. 

více informací

Hádanka č. 10

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Dnešní otázka v rámci kvízu k výstavě "Písky známé i neznámé"

více informací

Začala výstavba expozice Collegia Bohemica

V budově muzea v Ústí nad Labem začala být instalována stálá výstava Naši Němci, kterou připravuje Collegium Bohemicum o. p. s. Jako první je budována místnost nazvaná Arény veřejného života 1918–1938. Celkově bude v příštích měsících výstava instalována ve 20 výstavních místnostech na ploše přibližně 1500 m2. Zahrne dějiny česko-německého soužití v českých zemích od středověku do 20. století. Kromě politických dějin v ní bude zastoupen také hospodářský vývoj, umění či sport.

více informací

Hádanka č. 9

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Dnešní hádanka je paleontologickým unikátem, který si můžete prohlédnout a osahat na výstavě"Písky známé i neznámé".

více informací

DRUHÝ DÍL „PAMĚTÍ Z KARANTÉNY“ Pouť z Českého středohoří do Saska-Anhaltska

Moje jméno je Hedwig Rothe. Narodila jsem se 31. října 1933 jako osmé dítě manželů Karla a Herminy Kammelových v Hradišti/Ratsch. To je malé místo poblíž Levína a Lovečkovic na Litoměřicku. Moji rodiče měli malé hospodářství, které nás všechny uživilo.

…Když chodili moji bratři Karl a Josef do školy, existovala výměna školáků (tzv. handl). Němečtí mládežníci museli do českých rodin, aby se naučili řeč, a naopak. To mělo mé rodině v budoucnu přinést štěstí. Přišel rok 1939. Bratr Karl a Josef a muži mých sester Marthy a Marie museli narukovat k Wehrmachtu. Jako u všech rodin přišla starost o syny, muže, bratry a otce i z naší rodiny. Ale stal se zázrak, všichni čtyři tu barbarskou dobu přežili.

více informací

Hádanka č. 8

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Další otázka v rámci kvízu k výstavě "Písky známé i neznámé“, tentokráte tak trochu na velikonoční téma… 

více informací

Muzeum spouští seriál „Paměti z karantény“

První díl „Pamětí z karantény“, k jejichž sepsání vyzvalo seniory před 14 dny Muzeum města Ústí nad Labem, zveřejňuje dnes muzejní facebook a webové stránky. Zatím historikům dorazily vzpomínky od šesti autorek a autorů, včetně bývalých spoluobčanů z Německa. Úvodní zveřejněná ukázka popisuje příběh kožichu, který na severu Čech zanechala před svým odsunem jedna sudetoněmecká rodina. „Vzpomínám si, že mi padl jako ulitý a krásně hřál. Nosila jsem ho za účelem „větrání“ a zacházela s ním velmi opatrně. On mě totiž nepatřil,“ napsala ve svém příběhu osmdesátiletá Ústečanka Erika Lischke-Bahníková. O tom, jak to s kožichem dopadlo, si každý může přečíst na muzejním facebooku nebo webových stránkách, dokonce tam najdete i jeho fotku. V dalších poutavých historkách pamětnice vzpomíná na dramatický rok 1968 nebo na vyprávění maminky o turistickém hnutí z třicátých let. I ty budou muzejníci postupně zveřejňovat.

více informací

Hádanka č. 7

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Novou výstavu "Písky známé i neznámé" není možné aktuálně navštívit. Proto jsme se rozhodli, že Vám ji přiblížíme alespoň online a postupně představíme některé zajímavosti formou kvízu. Dnešní hádanka je opět z pískovců:

více informací

První díl „Pamětí z karantény“ Kožíšek

Fotka byla pořízena v zimě 1959. Ukazuje mne jako 19letou dívku v hnědém, ¾ kožíšku. Vzpomínám si, že mi padl jako ulitý a krásně hřál. Nosila jsem ho za účelem „větrání“ a zacházela s ním velmi opatrně. On mě totiž nepatřil.

Jak jsem k němu přišla? Jezdívaly jsme s mojí matkou, Friedou Lischke, z Děčína do jejího rodiště do Království (Königswalde) u Šluknova a vždycky jsme navštívily paní Semerádovou v její útulné chaloupce. Ona se ještě před válkou v první Československé republice provdala za Čecha, pana Semeráda, a proto nemusela po válce opustit svůj domov. Měla syna Karla v mém věku, který mi už jako školák imponoval, protože měl na kontě plno uličnických kousků. Po válce často utekl i z domova, většinou, když mu hrozil nějaký trest. Že také utíkal přes blízkou hranici s Německem ke své odsunuté tetě, nebylo pro jeho rodiče zrovna příjemné. Ale to se časem poddalo, zejména i proto, že hranice i se spřáteleným NDR byla uzavřena.

více informací

Hádanka č. 6

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Novou výstavu "Písky známé i neznámé" není možné aktuálně navštívit. Proto jsme se rozhodli, že Vám ji přiblížíme alespoň online a postupně představíme některé zajímavosti formou kvízu. Dnes něco z paleontologie:

více informací

Lepší než na vlastní oči!


Možnost nahlédnout do svých depozitářů v době nuceného uzavření výstava a expozic nabízí od dnešního dne Muzeum města Ústí nad Labem. Prostřednictvím internetu potupně představí některé „špeky“ ze svých sbírek v podobě jejich 3D modelů.

více informací

Hádanka č. 5

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Novou výstavu "Písky známé i neznámé" není možné aktuálně navštívit. Proto jsme se rozhodli, že Vám ji přiblížíme alespoň online a postupně představíme některé zajímavosti formou kvízu. Dnešní hádanka souvisí opět s pískovcovou krajinou Českého Švýcarska:

více informací

Hvězdný písek

Sen každého sběratele písku je „star sand“ (hvězdný písek) z japonského souostroví Okinawa. 

Písek je biogenního původu, je složen z vápnitých pórézních schránek droboučkých mořských prvoků ze skupiny dírkovci (Foraminifera). Jejich vědecký název je Baculogypsina sphaerulata.

více informací

Hádanka č. 4

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Novou výstavu "Písky známé i neznámé" není možné aktuálně navštívit. Proto jsme se rozhodli, že Vám ji přiblížíme alespoň online a postupně představíme některé zajímavosti formou kvízu.

více informací

Kniha „Geologie Českosaského Švýcarska“ v tisku

V koronavirové atmosféře, navzdory všem komplikacím, se rodí dlouho očekávaná publikace o neživé přírodě Českosaského Švýcarska. Kniha má 576 stran a podílel se na ní tým odborníků z několika institucí (J. Adamovič, R. Mikuláš, N. Belisová, Z. Vařilová, J. Kukla, ad.), texty jsou doplněny schématy, mapami či digitálními modely terénu a hlavně spoustou krásných fotografií od V. Sojky, Z. Patzelta, P. J. Juračky a dalších autorů. Kniha je členěna na sedm hlavních kapitol a  zahrnuje celé území Českosaského Švýcarska (oblasti zhruba odpovídající hranicím chráněných území na české i německé straně).

více informací

Hádanka č. 3

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Novou výstavu "Písky známé i neznámé" není možné aktuálně navštívit. Proto jsme se rozhodli, že Vám ji přiblížíme alespoň online a postupně budeme představovat některé zajímavosti z výstavy formou kvízu. Neprozradíme ale všechno! To nejzajímavější si pro Vás schováme a až skončí současné složité období, budete moci výstavu osobně navštívit a nahlédnout do fascinujícího světa písku.

více informací

Senioři, pište paměti z karantény!

Kvůli koronaviru nemůžete ven? Skříně už máte třikrát přerovnané? Pište paměti! S touto výzvou míří k seniorům Muzeum města Ústí nad Labem. V ideálním případě chce průběžně vybrané pasáže zveřejňovat a pak z nich vydat i knížku.  
„O důchodcích se teď v souvislosti s nákazou mluví jako o nejohroženějších, ale nesmíme zapomínat, že jsou také nejzkušenější. Vždyť většina z nich už obdobně kritickou a občas i mnohem dramatičtější situaci zažila, ať už v roce 1938, 1945, 1948, 1968 nebo 1989 a ví, že svět se nezastavil. Ať zavzpomínají, jak se s tím tenkrát vypořádali. Také hromadili zásoby, báli se jít ven, jak si představovali budoucnost?“ Uvedl vedoucí historického oddělení Martin Krsek.

více informací

Hádanka č. 2

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Novou výstavu "Písky známé i neznámé" není možné aktuálně navštívit. Proto jsme se rozhodli, že Vám ji přiblížíme alespoň online a postupně budeme představovat některé zajímavosti z výstavy formou kvízu. Neprozradíme ale všechno! To nejzajímavější si pro Vás schováme a až skončí současné složité období, budete moci výstavu osobně navštívit a nahlédnout do fascinujícího světa písku. Dnes pro vás máme fotografii z exotického prostředí...

více informací

Hnízdění sokolů stěhovavých na teplárně Trmice

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je kriticky ohrožený dravec, který hnízdí i v České republice. V minulosti u nás hnízdil pouze na skalách. Tam je nyní ale velmi živo, milují je i turisté, horolezci, trampové a sokoli si kromě skal našli i další klidné místo pro hnízdění. Průmyslové výškové stavby. Jeden pár tak již od roku 2016 pravidelně hnízdí i na teplárně Trmice. Ve spolupráci s vlastníkem – skupinou ČEZ, jsme jim nainstalovali budku pro bezpečné hnízdění. A sokoli zde v budce pravidelně hnízdí.

více informací

Hádanka č. 1

ŽIVOT V PÍSKU A PÍSKOVCI

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Rozsáhlá území tvořená pískem mohou na první pohled působit jako sterilní a nehostinné prostředí. Zdání však klame a třeba rozpálené pouštní písky se staly domovem mnoha tvorů a rostlin. I písčitá dna řek, jezer a moří obývají různé druhy vodních živočichů. A nesmíme opomenout pískovcovou krajinu Českého Švýcarska zrozenou z křídového moře, kterou dnes obývá mnoho vzácných živočichů a rostlin...

více informací

ATHENE – Péče o největší zbytkové populace sýčků obecných

Projekt funguje v rámci přeshraničního Programu spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014–2020. Tento projekt je podpořen Evropskou unií v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj. Hlavním cílem projektu je podpora hnízdních příležitostí, odstranění antropogenních (člověkem vytvořených) pastí a úprava loveckých teritorií zbytkových populací sýčků v severních Čechách. V rámci tříletého (2017–2019) sasko-českého projektu ATHENE probíhá pravidelný monitoring rozšíření a velikosti populace sýčka obecného i jeho habitatů. Na lokalitách s výskytem sýčka jsou vyvěšovány bezpečné budky.

více informací

Výzkum vyder v Krušných horách

Vydra říční je šelma, která se po desítkách let navrátila i do potoků Krušných hor a je možné se s ní potkat i na tocích v podkrušnohoří. Jak jsou na tom vydry v této oblasti? Jsou toky v Krušných horách pro vydry izolované či mohou vydry přecházet z Čech do Saska, z horských toků dolů na hlavní toky Ohři a Labe přes krajinu povrchových hnědouhelných dolů, kde z řek vznikly silně znečištěné kanály na odtok vody? Dokáží naopak využít nově vytvořené vodní plochy vzniklé po těžbě hnědého uhlí? Odkud se vydry do Krušných hor vrátily? Z jižních Čech či z přilehlého Saska? Jaké jsou zde rizikové faktory pro jejich další život? Je možné rizikové faktory a kritická místa upravit a vydrám zajistit lepší budoucnost? A kdo by to mohl udělat? Na tyto otázky bychom chtěli odpovědět v rámci projektu Lutra lutra, který právě rozjíždíme.

více informací

 
 
©2011 Muzeum města Ústí nad Labem | email: muzeumusti@muzeumusti.cz | tel.: +420 475 210 937 webmaster
TravelSoft CMS 3.0
město Ústí nad Labem zřizovatelem Muzea města Ústí nad Labem je
Statutární město Ústí nad Labem.