česky  |  deutsch  |  english
   hledat

Hádankový cyklus k výstavě „Písky známé i neznámé aneb fascinující svět obyčejného písku”

Řešení č. 12


Hvězdicovité zásobárny potravy bezobratlých organismů žijících v písčitém mořském dně (Asterosoma, křída, Labské pískovce):
Dlouhou dobu paleontologové netušili, proč a jak vznikaly v některých usazeninách mělkých moří takovéto hvězdicovité struktury, připomínající při dostatečně velké míře fantazie hvězdice složené ze špekáčků či párků. Řešení záhady proběhlo v několika fázích. Ukázalo se, že ramena „hvězdic“ jsou uvnitř laminovaná a pokud to způsob zachování umožnil, jsou vyplněná kousky organické hmoty. Nedávno byli objeveni četní bezobratlí, kteří si v době hojnosti organické hmoty vytvářejí zásoby, které v době nouze použijí. Nelze však říct, že by je snědli - oni je prosytí trávicími šťávami, které pak po určité době "vypijí". 
Přesný odlitek hvězdicovité struktury nalezené v pískovci nedaleko Děčínského Sněžníku je jedním z exponátů na výstavě „Písky známé i neznámé“ (foto R. Mikuláš)

Řešení č. 11

Vypadá jako hromada bordelu a uschlého křáčí. Tento pouštní endemit welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis) je však jedním ze zázraků evoluce. Je skutečně PODIVNÁ a to v mnoha ohledech... Původně šlo pravděpodobně o strom rostoucí v pralese. Před miliony lety prales ustoupil a kvůli klimatickým změnám se z této oblasti stala vyprahlá poušť. Welwitschie byla jedinou rostlinou, která byla schopna se natolik změnit a přizpůsobit, aby novým drsným podmínkám odolala. Fylogeneticky náleží do velmi prastarého řádu liánovcotvaré. Je to vytrvalá stálezelená rostlina, kterou nalezneme v jedné z nejstarších pouští světa – v poušti Namib. Závlahu ve vyprahlé pouši, kde denní teploty dosahují až 50°C, získává rostlina pouze ze vzdušné vlhkosti (z ranních mlh). Rostlina má vždy pouze dva protilehlé stále dorůstající listy (často rozpraskané do několika pruhů), které rostou od kmene a na konci usychají. Listy  mohou dosahovat délky 6 až 7 metrů a široké jsou až 1,8 metru. Rostliny samotné jsou často několik set let staré; radiokarbonovou metodou se potvrdilo nejvyšší stáří 500 až 1 000 let. (foto J. Bálek)

Řešení č. 10


Bodlín Telfairův, ježkovi podobný malý savec, který je endemitem ostrova Madagaskar. Podle současných poznatků nemá však bodlín s ježkem mnoho společného, podle DNA jsou jeho nejbližšími příbuznými třeba sloni nebo hrabáči (patřící do skupiny Afrotheria). Bodlíni žijí v suchých oblastech, jsou to noční živočichové a přes den se ukrývají v zahloubených norách. Živí se hmyzem a dalšími drobnými zvířaty, příležitostně i plody. Na rozdíl od ježků jsou výbornými šplhavci po výškách. Jejich zvláštností je to, že se mezi sebou dorozumívají ultrazvukem, rádi se koupou v písku a když samec potká jiného samce nebo samici, vylučuje z očí bílou tekutinu. (foto Z. Vařilová, J. Bálek)

Řešení č. 9

Stopa tříprstého dinosaura (dinosauromorfa) nazvaná Anomoepus (druhohory – trias, cca 200 mil. let): Zkamenělá stopa náhodně objevená v dlažbě Botanické zahrady v Praze-Troji geologem Radkem Mikulášem v roce 2010. Dlažební kámen pochází z lomu U devíti křížů (lidově zvaného „Krákorka“) u Červeného Kostelce, ve kterém se těží jemnozrnný (kaolinitický) deskovitý pískovec a který se počátkem 90. let 20. století zapsal do dějin české paleontologie prvním objevem stop dinosaura na našem území. Vrstvy zdejšího pískovce pocházejí z období triasu, vznikly v pouštním prostředí ve sladkovodních, epizodicky zaplavovaných mělkých jezerech i jako větrem naváté sedimenty. Na vrstevních plochách se kromě oněch dvou jedinečných stop našly fosilní čeřiny, bahenní praskliny nebo otisky dešťových kapek.

Dinosaurus „z Botanické zahrady“ měl v pánevní oblasti výšku kolem 1 metru, od špičky tlamy až po konec ocasu mohl měřit asi 2,5 m. Žil na území východních Čech, které tehdy pokrývala nehostinná poušť. Originál jeho stopy byl z dlažby vyjmutý a je vystaven v Chlupáčově muzeu na PřF UK v Praze. Přesný odlitek této dinosauří stopy je k vidění (i k osahání) v ústeckém muzeu až do konce roku 2020.

Obrazová paleorekonstrukce P. Modlitba; foto R. Mikuláš: lom Krákorka a fosilní nálezy ve zdejším pískovci: a) první stopa dinosaura Anomoepus, b) stopy malého členovce, c) čeřiny, d) bahenní pukliny, e) bahenní svitky, f) stopy po Isopodech (stejnonožcích)

Řešení č. 8



Úlomky obřích vajec vyhynulého nelétavého ptáka nazývaného také „sloní pták“ (Aepyornis maximus), které je možné nalézt v pobřežním písku na některých místech již. části Madagaskaru. Obří vejce měla skořápku silnou a tvrdou asi jako porcelánový šálek na čaj. Části skořápek domorodci často slepují do původní podoby a celá vejce pak prodávají na tržištích (vývoz i jen malých kousků těchto vajec mimo Madagaskar je však striktně zakázán). 

Zkazky o výskytu obřích ptáků na Madagaskaru byly známé od místních domorodců i středověkých mořeplavců, později se našla celá vejce a v 19. století byla z objevených fragmentů kostí sestavena i celá kostra Aepyornise. Tento největší pták světa přežíval v koexistenci s lidmi až do 17. století. Dosahoval velikosti okolo tří metrů a hmotnosti pravděpodobně okolo 500 kg. Důvodem jeho vyhynutí byl pravděpodobně lov lidmi a hlavně jeho sběr vajec. Vejce Aepyornise bylo totiž skutečně gigantické - svým objemem odpovídalo 9 vejcím pštrosa nebo až 220 vejcím slepičím, dokázalo tak nasytit spoustu hladových žaludků... (foto a obrázky: J. Bálek, Wiki) 

Hry a úkoly pro děti stáhnete zde:

Vejce (1 007 KB)

Řešení č. 7


Vrápenec malý s váhou pouhých 5 až 9 gramů a rozpětím křídel 19 až 25 cm patří mezi nejmenší netopýry světa. I přesto, že je rozšířen po celé jižní a střední Evropě, v severní Africe a na Blízkém Východě, patří mezi ohrožené a přísně chráněné živočichy. Jako ostatní evropští netopýři je hmyzožravý, mezi jeho nejoblíbenější potravu patří komáři, muchničky, noční motýli či pavouci. Jde o stálý druh, který do svých zimovišť, které tvoří jeskyně, sklepy či opuštěné štoly, létá obvykle jen 5 až 10 km. Zabalením se do své létací blány minimalizuje tepelné ztráty. Zajímavé je, že samice se páří již na podzim, ale mládě se rodí až uprostřed června. Po oplození vajíčka dojde k zastavení jeho vývoje na řadu měsíců. Mládě je sice drobeček vážících pouhých 1,8 g, v poměru k matce jde ale o skutečného obříka, který váží i třetinu hmotnosti matky. Vyvíjí se velmi rychle, po 40 dnech je již samostatné. (České Švýcarsko; foto V. Sojka)  více na https://www.npcs.cz/
 
Hry a úkoly pro děti stáhnete zde:

Vrápenec malý (2 666 KB)

Řešení č. 6



Pískovcová vrstevní plocha ve stropě převisu se zachovanými chodbami rakovců rodu Thalassinoides z období křídy. Jde o tzv. ichnofosilie (z řeckého ichnos – stopa), které se  na základě svého tvaru označují rodovými jmény (České Švýcarsko, foto V. Sojka):
Stopy po činnosti organismů na plážích a v mořském dně nevznikají jen v současnosti. Ráčci podobní dnešním krevetám vytvořily před 90 miliony let dlouhé, hluboké a členité labyrinty chodbiček v písčitém dně křídového moře. Při postupu mořské záplavy byly chodbičky vyplněny pískem. Tento písek však byl poréznější než původní substrát dna. Během desítek milionů let tímto porézním pískem protékaly vodní roztoky obohacené minerály, a jejich vysrážením se původně křehké výplně stop staly pevnějšími než jejich okolí. Vystupují proto jako "tyčky" či "větvičky" a různě se kombinují s voštinami a dalšími zvětrávacími tvary pískovce. Běžně jsou k vidění i na skalních stěnách v Českém Švýcarsku, např. podél Gabrieliny stezky nebo v Tiských stěnách.

Hry a úkoly pro děti stáhnete zde:

Ichnofosilie (326 KB)

Řešení č. 5


Stopy plcha v písku na skalní římse. V Českém Švýcarsku se běžně vyskytují plch velký a plšík lískový, zatímco populace kriticky ohroženého plcha zahradního zde silně ubývá. Plch zahradní je v celé ČR kriticky ohrožený noční hlodavec, vyskytující se na několika posledních lokalitách. Vyhovují mu obnažená či řídce zarostlá místa v zemědělsky nevyužívané krajině. Početný je zatím stále v jižních oblastech Evropy, ve Španělsku, Francii, Itálii či na Balkáně. Jsou to všežravci, mají rádi hmyz, ptačí vajíčka i mláďata, pavouky, ale i různé bobule či semena, například bukvice. Živočišná složka v jejich jídelníčku ale převažuje. Překvapující je, že jsou i kanibalové. Občas se stane, že samec, který vyhraje v boji o samici, sežere poraženého samce. Plši dokážou mistrně šplhat i po kolmých pískovcových stěnách. Do zimního spánku upadá v říjnu a probouzí se v dubnu, prospí tedy téměř sedm měsíců z roku. Dožívají se až pěti let.

Zajímavost: Donedávna bylo domovem plchů zahradních i Sokolí hnízdo a okolí Pravčické brány. Zásoby uložené ve zdejší restauraci byly totiž pro plchy neodolatelným lákadlem. A tyto inteligentní potvůrky neškodili jen v pohostinství, opakovaně se pustili i do kabeláže od automatického monitoringu pohybů skalní brány, který zde provozuje Správa NP České Švýcarsko. (foto V. Sojka)

Hry a úkoly pro děti stáhnete zde:

Plch zahradní (828 KB)

Řešení č. 4



Drobní píseční krabi z čeledi Dotillidae žijí na tropických plážích podél Pacifiku a Indického oceánu (foto z ostrova Nosy Be, Madagaskar; Z. Vařilová). Měří kolem jednoho centimetru a jsou barevně dobře maskováni, takže si jich při letmém pohledu nevšimnete. Co ale rozhodně nepřehlédnete jsou jejich výtvory... Při odlivu vylézají ven ze svých písčitých nor a v neuvěřitelné rychlosti si strkají do úst zrníčka písku, z nichž vybírají poživatelné kousky potravy. Živí se mikroskopickým biologickým materiálem, jemuž se říká detrit. Mohou se k němu dostat jen v době, kdy hladina moře klesá a písek je dostatečně vlhký. Materiál, který nespotřebují, tvarují do malých kuliček. Postupují paprskovitě od svého podzemního doupěte a vytvářejí tak typické písčité ornamenty.

Úkol pro děti stáhnete zde:

Řešení č. 3



Hroznýšek pestrý
(Egypt, foto J. Bálek): Žije v polopouštních a pouštních oblastech východní či střední Afriky a v  Jemenu. Preferuje písčité lokality a sypké půdy. Často se zahrabává do písku, ve kterém se dokáže dobře ukrýt a číhá na kořist (malé obratlovce). Oči a nozdry má na vrcholu hlavy, takže může dýchat i číhat na kořist zcela zahrabán. Jeho útok je bleskurychlý a přesný. Poté, co svoji kořist uškrtí, si ji často zatahuje do písku, kde ji požírá. Jsou vejcoživorodí, samice vajíčka nesnáší, ale inkubuje je v těle a čtyři měsíce po oplození porodí až 20 mláďat. Dožívají se až 20 let. Největším ohrožením v přírodě je pro hroznýšky ničení jejich životního prostředí a nelegální odlov pro chovatele. V přírodě jsou hroznýšci aktivní hlavně v noci.

Úkol pro děti stáhnete zde:

Řešení č. 2




Kareta obrovská (foto z ostrova Mataha, Indonésie; Petr Jan Juračka); samice těchto mořských želv kladou vejce do vyhrabaných děr v písku pláží tropické a subtropické oblasti. Zajímavé je, že teplota písku dokáže ovlivnit pohlaví líhnoucích se mláďat. Karety se instinktivně vracejí na pláž, kde se samy vylíhly, i když pro to musí uplavat tisíce kilometrů. Čerstvě vylíhlé želvičky se musí vlastní pomocí vyhrabat z písku a najít cestu do moře. O mláďata se nikdo nestará a pravděpodobně se dospělosti dožije přibližně každé sté mládě. Karety jsou dokonale přizpůsobené životu v moři, na souš se vracejí pouze samice naklást vejce. Patří mezi ohrožené druhy, do jejich záchrany se zapojují i Češi - více zde: http://www.morskezelvy.cz/morske-zelvy.htm


Hravé omalovánky ke stažení:

Želvy (2 546 KB)

Řešení č. 1



Larvy mravkolva číhají na kořist v nálevkovité pasti, kterou si vyhlubují v písku. Sypké stěny zabraňují úniku drobného hmyzu a mravenců. Dospělí jedinci se vyskytují v letních měsících večer a v noci a živí se drobným hmyzem, často přilétají na světlo. Mravkolvi preferují písečné biotopy pod skalními převisy; České Švýcarsko. (foto V. Sojka) více na https://www.npcs.cz/

Průvodce pro děti ke stažení zde:

Mravkolev (1 441 KB)

Přírodovědný klub


Rádi bychom uvedli v život přírodovědný klub při našem muzeu. Hlavní náplní klubu bude sdružit lidi se stejným zájmem, tedy zájmem v přírodních vědách. Formou specializovaných přednášek, terénních exkurzí a pravidelných setkání bychom rádi nastartovali spolkový život těch, kteří mají zálibu v pestré přírodě kolem nás.

O dalších novinkách budete informováni na našich webových stránkách!

Nápady týkající se zaměření či činnosti klubu jsou vítány na adrese beran@muzeumusti.cz , stejně jako kontakty na zájemce o členství.

Pracovníci

Mgr. Václav Beran
vedoucí oddělení, kurátor zoologické sbírky
beran@muzeumusti.cz

Petr Bultas
kurátor herbáře
bultas@muzeumusti.cz

RNDr. Zuzana Vařilová, Ph.D.
vědecký tajemník, geoložka, kurátorka geologické sbírky
varilova@muzeumusti.cz

Jiří Spružina
kurátor entomologické sbírky
spruzina@muzeumusti.cz

Ing. Miloš Trýzna, Ph.D.
kurátor entomologické sbírky

 
 
©2011 Muzeum města Ústí nad Labem | email: muzeumusti@muzeumusti.cz | tel.: +420 475 210 937 webmaster
TravelSoft CMS 3.0
město Ústí nad Labem zřizovatelem Muzea města Ústí nad Labem je
Statutární město Ústí nad Labem.