Exponát měsíce března – Dar rodiny Wolfrumových

Wolfrumovi patřili k nejvýznamnějším podnikatelským rodinám v Ústí nad Labem od 40. let 19. století až do konce druhé světové války. Zakladatel rodinné firmy Carl Georg Wolfrum pocházel z bavorského Hofu, po učednických letech založil barvírnu v saském Meerane, odkud roku 1843 přesídlil do Ústí nad Labem. Ve Velké Hradební ulici vybudoval ulici velkou tkalcovnu, vypracoval se v jednoho z nejvýznamnějších místních podnikatelů a angažoval se i ve veřejném životě. Poté, co získal rakouské státní občanství, se stal městským radním a později i poslancem zemského sněmu a říšské rady. Stál rovněž u počátků evangelické obce v Ústí nad Labem. V podnikání i veřejném působení pokračovaly i další generace rodiny.

V 70. letech převzali vedení podniku synové Carl Friedrich a Otto, kteří vybudovali novou velkou továrnu u Předlic v ulici Na Luhách. Jejich bratr Ludwig založil privátní banku, která poskytovala úvěry a finanční poradenství řadě průmyslových podniků v Ústí nad Labem i jiných městech. Ludwig se stejně jako jeho otec angažoval v ústecké evangelické obci a významně se zasloužil o vznik evangelického chrámu apoštola Pavla v roce 1906. Tovární areál u Předlic byl před první světovou válkou rozšířen pod vedením Carla Hermanna Wolfruma.

Po skončení druhé světové války byla rodina Wolfrumových z Československa nuceně vysídlena. Továrna byla dána pod národní správu a následně včleněna do národního podniku České vlnařské závody. Rodinu Wolfrumových v Ústí nad Labem dodnes připomíná několik honosných vil, v nichž dnes například sídlí Český rozhlas Sever nebo vědecká část Knihovny Ústeckého kraje. V loňském roce darovali členové rodiny, žijící dnes v Německu, Muzeu města Ústí nad Labem soubor unikátních předmětů, které připomínají podnikatelské aktivity i soukromý život Wolfrumových na Ústecku a obsahují cenné informace o jejich životě po vysídlení z Československa. Je mezi nimi například vyobrazení továrního areálu u Předlic z 20. let 20. století, strojopis stručné historie firmy, kterou po válce napsal Carlmax Wolfrum a opatřil ji mnoha unikátními fotografiemi, úlomek obkládací dlaždice ze sklepa vily ve Skrytíně, pamětní medaile ke zlaté svatbě Carla Hermanna a Alwine Wolfrumových v roce 1955, potravinové lístky z poválečného Německa či oznámení o úmrtí Georga Wolfruma z roku 1957. Vystavena je pouze část daru, který obsahuje mnohé další předměty s velkou historickou hodnotou.