Exponát měsíce července – Pískovcový tzv. smírčí kříž

Nedávno zahájenou výstavu „MY LOMY“ a prezentovanou kolekci výrobků z pískovcového kamene doplňuje také exponát měsíce července. Hrubě tesaný smírčí kříž rozměrů 115 x 60 x 25 cm čněl původně 74 cm nad terén v lukách severně od obce Žďár nedaleko od Ústí nad Labem. Do muzea byl převezen v roce 1979 a začleněn do sbírek uměleckého řemesla pod ev. č. UŘ 532.

Kříž byl vytesán ze středně až hrubě zrnitého, slabě prokřemenělého pískovce s příměsí železa. Pochází pravděpodobně z nedalekého okolí místa, kde byl nalezen. Zdrojem kamene mohly být blízké skalní výchozy západně od vrcholu kopce Stěna u Knínice (kde je i několik starých lomů). Pískovcové skály zde tvoří samostatnou kru uvnitř pásma krušnohorského zlomu (odpovídající bělohorskému souvrství); leží již mimo striktní vymezení CHKO Labské pískovce, z geologického hlediska jsou však pokračováním pískovců u Tisé a Sněžníku.

Na vrcholu a bocích kříže je dobře patrná původní vrstevnatost kamene, která je zdůrazněna selektivním zvětráváním méně odolných poloh. Mohl být vylomen stylem lámání po vrstvách (blok musel mít charakter ploché desky dostatečně široké na ramena kříže), ale spíše byl využit nějaký „válející se volný balvan“.

Smírčí kříže

Kamenné „smírčí“ kříže tvoří romantický prvek krajiny. Přitahují pozornost lidí svou robustností a neobvyklostí, ale i báchorkami, které se k nim váží. Jejich uložení v muzejních sbírkách je pouze nouzovým řešením jejich ochrany. Vyjmutím z místa, kde stály, ztrácí vazbu na příběhy a pozbývají podstatnou část své hodnoty a ceny.

Kříže, dnes nepřesně označované jako „smírčí“, bývaly budovány z různých důvodů. Dnes patří k nejpopulárnějším ten, který kříže svazuje s trestním právem. Až do Obnoveného zřízení zemského roku 1627 existovala šance mimosoudního vyrovnání i v případech tak těžkých provinění, jakými je zabití a vražda. Pokud poškozený (pozůstalí či přátelé) projevil vůli dohodnout se s viníkem na odškodnění, mohl vrah hrdelnímu trestu uniknout. Obvykle zaplatil peněžní pokutu (pokrevní peníze), příp. jiné vzniklé náklady, a nechal za nebožtíka odsloužit určitý počet mší. Kromě toho mohly být ve smírčích smlouvách (odtud název křížů) uvedeny i jiné podmínky, převážně kajícího charakteru, např. podniknutí poutě do Říma či Cách a pozřídku i vybudování kamenného kříže.

Kamenné kříže nebývají tvarově dokonalé. V některých smlouvách byla zaznamenána podmínka, že pachatel kříž sám vyrobí, což ovšem nelze brát za ustálené, všeobecné pravidlo. Část z nich zdobí vyryté symboly křížů, nástrojů nebo zbraní. Zdaleka nejčastějším bývá meč, tak jako v případě žďárského kříže.